Zdravotní krize hrála odhalující roli tím, že urychlovala procesy transformace činnosti a výrobního aparátu, který pro některé již mnoho let fungoval. Odvětví činnosti, která splňují základní potřeby, které často nelze přemístit, se budou významně vyvíjet. V této souvislosti se otázka adaptace dovedností dostala na další místa v hierarchii priorit.
U některých činností na ústupu dochází k výraznému snížení jejich pracovních požadavků, zatímco jiné, které jsou ve vývoji nebo je stále třeba strukturovat, stále více hledají kvalifikovaný personál, a proto jsou proškoleny. Z provedeného měření rozsahu dopadu krize na ekonomickou strukturu v krátkodobém a dlouhodobém výhledu však veřejné orgány, profesní odvětví a společnosti zaznamenaly mezeru v dostupných vzdělávacích nástrojích na podporu tohoto pozadí. V současné době existuje mnoho stávajících systémů, zejména systémů nedávných, jako je rekvalifikace nebo propagace prostřednictvím programů pracovního studia (Pro-A). Ale jen málo z nich umožňuje meziodvětvovou profesní mobilitu.
