Menší výjimkou v tradičním právním prostředí je postavení profesionálního novináře doprovázeno řadou pravidel, která se odchylují od běžného pracovního práva. Důkazem je, že rozhodčí komise je odpovědná za vyhodnocení výše náhrady způsobené profesionálním novinářem, který má licenci nebo si přeje ukončit svou smlouvu, pokud jeho počet let služby ve stejné společnosti přesáhne patnáct let. Na výbor se rovněž odkazuje, pokud je novinář obviněn ze závažného zneužití nebo opakovaného zneužití bez ohledu na délku odpracovaných let (Labor C., čl. L. 1712-4). Je třeba poznamenat, že rozhodčí komise, složená společně, je sama příslušná k určení výše náhrady škody za ukončení, s vyloučením jakékoli jiné jurisdikce (Soc. Dalloz jurisprudence).

Pokud je výhoda náhrady škody za ukončení práce zaručena „profesionálním novinářům“, vyvstala nicméně otázka týkající se konkrétněji zaměstnanců „tiskových agentur“. V tomto ohledu má rozsudek ze dne 30. září 2020 určitou důležitost, protože na konci obrácení judikatury objasňuje oblast působnosti zařízení.

V tomto případě byla novinářka přijatá v roce 1982 propuštěna agenturou Agence France Presse (AFP) ze dne 14. dubna 2011 pro závažné zneužití. Ta se zmocnila pracovního soudu