Kupní síla hodnotí množství různého zboží a více služeb, které domácnost může mít vzhledem k jejímu příjmu. Rostoucí ceny pod disponibilní důchod vedou ke zvýšení kupní síly. Z dlouhodobého hlediska je možné pozorovat značná zlepšení du kupní síla domácností pokud se příjmy zvýší, ale i ty se mohou v určitých případech ukázat jako zvláště nízké. Co přesně rozumíme kupní silou domácností? To je to, co dnes společně uvidíme!
Jaká je kupní síla domácností?
Ekonomický koncept kupní síly je třeba posuzovat jako celek složený z několika prvků, a to:
- Z jeho domácnosti;
- jeho spotřeby;
- jeho příjmů.
Z tohoto důvodu INSEE uvádí, že „kupní síla je tedy množství zboží a služeb že příjem dává možnost nákupu“. Kupní síla se pak vypočítá na základě prvotního důchodu, včetně smíšeného důchodu, plus kapitálové zisky, minus veškeré povinné srážky.
V důsledku toho je docela dobře možné posoudit kupní sílu z příjmu, který má domácnost k dispozici, zejména z jeho spotřebovaného podílu. Jinými slovy, je to část důchodu, která je k dispozici a která je alokována spíše na spotřebu než na úspory. Abyste věděli její kvantitativní vývoj, musí být analyzován za dané časové období.
Výsledky evoluce
Vzhledem k výsledkům je vhodné zpochybnit různé existující proměnné, mluvíme zde o vývoji příjmů domácností i vývoj cen. Chcete-li poskytnout hloubkovou analýzu vývoje kupní síly, INSEE zavedlo metodu spotřebních jednotek. Je třeba poznamenat, že se jedná o váhový systém, který každému členu domácnosti přiděluje koeficient, a umožňuje tak porovnat životní úroveň různé struktury domácnosti, v závislosti na příjmu.
Jaká je souvislost mezi rozhodnutím o ceně a kupní silou?
Je třeba poznamenat, že zvýšení cen pod zvýšení příjmu je prvek, který je pro spotřebitele příznivý, protože zahrnuje nějaký nárůst jejich kupní síly.
Naopak, když ceny rostou rychleji než míra příjmu, kupní síla v tomto případě klesá. Pro odhad dopadu na kupní sílu a možnost určit její variabilitu je tedy nutné pochopit tvorbu cen trhu.
Cena je výsledkem korespondence mezi poptávkou (tj. množstvím produktu, které je kupující připraven koupit) a nabídkou (tj. množstvím produktu, které je prodávající připraven uvést na trh za prezentovanou cenu). Když cena produktu klesne, je pravděpodobnější, že si jej spotřebitelé budou chtít koupit.
A co fenomén nabídky a poptávky?
Tento jev odpovídá teorii nabídky a poptávky, ve které kupující a prodávající reagují opačným způsobem, když ceny na trhu kolísají. To je obvykle skutečné, ale v několika případech tento mechanismus neplatí. Zvýšení nebo snížení ceny konkrétního produktu totiž nemusí nutně vést ke změně kupní síly.
Pohyby nahoru a dolů nemají vliv na trh. S vědomím, že poptávka se může odpovídajícím způsobem zvýšit (zejména v případě nedostatku), je to ve většině případů docela snadnézvýšit cenu produktů, aniž by došlo k narušení chování spotřebitelů vůči stejným produktům.
V tomto případě, na rozdíl od surovin, mají běžné materiály vysokou cenovou elasticitu. Odpověď na žádost je nepřímo úměrné změně ceny, jinými slovy :
- jak ceny rostou, poptávka po zboží klesá;
- v případě poklesu ceny by se zvýšila poptávka po zboží.
Pokud se však příjem úměrně nezvýší, musí se domácnosti rozhodnout omezit spotřebu jiného zboží. Výsledkem je, že peníze navíc, které se obvykle utratí za „zábavné“ zboží, vedou k záporným číslům.
